Když v roce 1969 poprvé stanul člověk na povrchu Měsíce, jednalo se o vskutku historický moment. Avšak po několika dalších výpravách nejen opadl zájem veřejnosti, ale také vlády. Koneckonců, pro ně bylo hlavním cílem vyhrát „vesmírný závod“ nad Sovětským svazem.
Důsledkem bylo, že bylo omezeno financování NASA a následně i zrušení programu Apollo. Ten uskutečnil celkem 6 letů k naší oběžnici, z nichž 5 bylo úspěšných. Jedinou výjimkou bylo Apollo 13. Ovšem dnes se mluví opět o tom, že se k Měsíci opět podíváme.
To však přinášelo spoustu problémů, které bylo potřeba vyřešit. Jedním z nich bylo vynalezení technologií, které by byly schopny tam lidskou posádku dopravit. A to je také jeden z důvodů, proč jsou konspirace o tom, že jsme se na Měsíc nikdy nepodívali, tak živé. Koneckonců jsme ji už měli. Proč ji tedy nepoužijeme znovu?
Zdá se to jako poměrně solidní argument, avšak když se na něj podíváme blíže, zjistíme, že tak jednoduché to zase není. Ačkoliv totiž stále existují plány, jak vše sestrojit, problém je s kompatibilitou. Ta je také hlavním důvodem, proč je potřeba vše znovu vymyslet od začátku.
Tento problém zná prakticky každý uživatel počítače či dokonce i herní konzole. Nejnovější hru zkrátka na Atari64 nespustíte, i kdybyste se rozkrájeli. Nejnovější Microsoft Office vám v operačním systému MSDOS zkrátka nepoběží. A stejně tak je tomu i v tomto případě.
Je potřeba si uvědomit, že od sedmdesátých let nejen NASA veškeré své systémy, a nejen ty počítačové, značně zmodernizovala. Je to jen pochopitelné, koneckonců lepší technologie jim umožňují dosahovat lepších výsledků. A nové technologie, jako například Weberův teleskop, potřebují dostatečně silný systém, který by byl schopen data zpracovat.
To však také znamená, že programy a zařízení, která byla použita při programu Apollo, již zkrátka není možné použít, nehledě na to, že dnes vše dokážeme vyrobit mnohem lépe a především bezpečnější. A to by mělo být jedním z hlavních hledisek.
